Vodopády, deštný prales a dvě Mauny za jeden den

Po vyspání do růžova v houpacích sítích jsme se stále ještě v dešti vydali k blízkým vodopádům Akkaka falls. Ačkoliv to není největší ani nejvyšší vodopád na ostrově, stojí určitě za návštěvu. Navíc jsme ho měli prakticky za rohem. Víc než vodopád nás ale možná zaujala procházka k němu skrz deštný prales, kde jsme obdivovali rostliny různých tvarů a barev, které jsme do té doby nikdy neviděli. Zbytek deštivého dne jsme strávili procházkou po přístavním městečku Hilo, kde jsme si prošli farmářské trhy, nacpali se v thajské restauraci a pak odpočívali v parku na pobřeží. Noc jsme pak strávili zachumlaní do spacáků v autě u hvězdárny pod druhou nejvyšší horou ostrova- Mauna Loa.

Vodopád Akkaka falls  Tak z tohohle chobotu bude brzy list kapradiny

mapOtevřít mapu v novém okně!


googlephotos
Další fotky z východu ostrova si prohlédněte zde!


Ráno nás budík budil se svítáním a my jsme se po sbalení a snídani vydali pokořit tuhle sopku. Cesta vede už od začátku měsíční krajinou po lávovém poli, široko daleko ani živáčka a pod námi se v údolí válí mraky. Neskutečné! Člověk má pocit, že se prochází po Marsu, a dojem ještě umocňují všechny antény a teleskopy místní hvězdárny. Po asi  3 hodinách stoupání přicházíme na okraj obřího kráteru, který tvoří vršek hory.

Pravý vrchol je ale ještě pěkný kus cesty před námi a tak se po posilnění svačinou vydáváme dál. Na vrchol (4169 m n.m.!!) nakonec docházíme asi v 11, ačkoliv určit přesně, kde je vrchol, je těžké, vybíráme si tedy místo, které se nám zdá jako nejvyšší kámen na okraji kráteru. Za celou dobu jsme nepotkali ani živáčka, všude kolem nás láva a zase jen láva, na jedné straně obří sopečný kráter, na druhé moře bílých mraků a výhled na protější sopku Mauna Kea! Na rozdíl od ostatních vršků, na které jsme zvyklí, tu díky plochému vrcholu není téměř žádný výhled do údolí, ale to vůbec ničemu nevadí. Dáváme si vrcholové pivko, fotíme fotky a užíváme si sluníčka, čehož budeme později litovat 😀

 Na vrcholu Mauna Loa

Cesta zpátky je náročná, projevuje se únava z chůze náročným terénem a moc nám to neutíká. Potkáváme cestou jednoho osamělého turistu a já plním Tomovi batoh kousky lávy, které se tu třpytí nádhernými barvami. K autu doškobrtáme asi ve 4 pěkně unavení a hlavně vyfoukaní a spálení od sluníčka.

Jsme sice unavení, ale stejně nám to nedá, a jedeme ještě k parkovišti pod protější horu – o 30 metrů vyšší Maunu Keu. Na tu se dá sice vyjet autem, ale musí mít náhon na všechny kola, což naše auto nemá. Necháváme ho tedy na parkovišti a jdeme zkusit štěstí stopem. Celkem brzy nám zastaví sympatický německý pár a bere nás nahoru a později i dolů.

Lávová jeskyňka  Pohled na protější sestru - Mauna Kea  Na vrcholu Mauna Kea je mnoho menších kráterů  Západ slunce na Mauna Kea

Mauna Kea je úplně jiná než Loa, je špičatá, na vrcholu není žádný větší kráter, zato je tu spousta hvězdáren a nádherný výhled na všechny strany. Přijíždíme na vrchol těstě před západem slunce a tak si ještě stihneme užít výhledy na moře mraků pod námi a později pozorovat, jak se mraky zbarvují se západem slunce. Neskutečné! Poté, co slunce zapadne, pozorujeme ještě chvíli, jak se kupole hvězdáren postupně natáčejí a otevírají, jako nějaká obří oka. Pozorování hvězd je prý odtud jedno z nejlepších na světě. My máme trochu smůlu, že je zrovna obří měsíc, který většinu hvězd přesvítí a pouhým okem to tak není zase takový zážitek.

Poté co nás Němci vysadí dole u parkoviště už nám zbývá jen dojet na orchidejovou farmu, kde se úplně mrtví ukládáme ke spánku v obřím skleníku, který zatím slouží turistům jako kemp, než ho zaplní orchideje. Uf, to byl den!

mapOtevřít mapu v novém okně!


googlephotos
Další fotky z Key a Loy si prohlédněte zde!

Pošlete nám komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *